Aprilia Dorso

Aprilia SMV 750 Dorsoduro

Střední stav

 

Aprilia nyní zaplňuje mezeru mezi ovladatelnými, drsnými jednoválcovými supermotardy a silnými dvouválcovými hypermoty. Sedmsetpadesátka Dorsoduro je tu, aby překonala obě skupiny.

Dorsoduro – tvrdý zadek nebo co to znamená? Dorso znamená zadní a duro tvrdý. Řešení této hádanky je ale úplně jiné. Dorsoduro je částí města Benátky a poblíž se nachází také továrna Aprilia. Odtud je již pouhý krok k myšlence použít toto jméno také pro novou enduromutaci z těchto dílen. V Itálii je takový postup zažitý, vzpomeňme např. Bellagio. Dorsoduro si našlo dosud nevyužitou skulinu mezi super či hypermotardy, kam se dobře vtěsnalo. Na silnici potkáte jednoválce s maximálním objemem 690 kubíků nebo narazíte na dvouválce, ale tady počítejte minimálně s 950 cm3. Kdo chce něco mezi, měl doposud smůlu. Aprilia ale má ve vitrínce čtyři tituly mistra světa v Supermotu s vysoce výkonným motorem V2, který je usazen v rámu kombinovaném z příhradoviny a aluminiového odlitku. To si říká o zužitkování! V sérii byl doposud užíván pouze v Shiveru, ale je patrné, že motor i rám jsou koncipovány tak, že na jejich základě lze vystavět celou modelovou rodinu a Dorsoduro do této rodiny patří.

Motor Dorsodura je tedy technicky plně identický se svým kolegou používaným v modelu Shiver. Pro nové nasazení byl pouze upraven sekundární převodový poměr, který byl zkrácen, a elektronický management motoru byl nastaven odlišně. K tomu je doplněn systém ride by wire s třístupňovým mapováním, které nabízí turistický, sportovní a dešťový režim provozu. Maximální výkon leží sice s hodnotou 92 koní pod úrovní Shiveru, ale nezměněnou špičku točivého momentu najdeme o 2500 otáček níže.

Zato na rámu bylo změn provedeno již více. Odlévaný hliníkový díl je samozřejmě identický jako na Shiveru, ale přední spojení trubek je vyráběno poněkud štíhlejší a zadní díl rámu – také ocelová příhradovina – je kompletně novou konstrukcí. Nový design najdeme také na zadní vidlici lité z hliníku, její dvojitá ramena jsou zajímavá a jistě budou mít dobrou pevnost. Rozvor tak nakonec činí 1505 mm. Nádrž se srazila z 15 litrů Shiverových na 12 litrů, které se přimlouvají spíše za kratší vyjížďky než dlouhé kilometry. Na nádrž vpředu navazuje hranatý, ale jemně modelovaný kryt chladiče a vzadu dlouhé štíhlé sedlo, jehož přední část zasahuje daleko na nádrž. Zdvihy tlumení jsou vpředu i vzadu shodné, mají k dispozici 160 milimetrů dráhy.

Team designérů vedený Miguelem Angelem Galuzzim dal Dorsoduru výrazný, hranatý obleček, sám v Argentině narozený mistr si pohrál i s drobnými detaily. Od agresivní nahoru vytažené masky s hmyzím vzhledem přes žábry zdobící kryty výfuku a decentní výstupní otvory na koncovkách výfuku, mezi které je vloženo štíhlé zadní světlo. Nenajdete tu žádný detail, který by nezapadal do celkového obrázku moderního štíhlého biku a který by se dal označit jako nehezký. Snad kromě klaksonu a drze čnícího filtru oleje, ale taková kritika už zavání hnidopišstvím. To samé, dobré hodnocení platí pro kvalitu zpracování.

Když se na tohle supermoto usadíte, cítíte se jako v nebi. Stupačky jsou níže a více vpředu než u Shiveru, a tak člověk sedí chtě nechtě blíže k vysoko namontovaným řídítkům. To nevadí, protože i sedlo je náležitě protaženo vpřed. Perfektní ergonomický trojúhelník pro supermoto, ruce i nohy jakoby automaticky nacházejí ovládací prvky. Tlačítko startéru stačí pouze krátce stisknout, startovací motor pak točí tak dlouho dokud agregát neožije. Ani při jarních teplotách to netrvá déle než pár sekund. Pokud zmáčknete startovací knoflík opakovaně (což se leckomu příliš nechce), začne v kokpitu blikat kontrolka zvoleného režimu, dalšími stisky vybíráte mezi třemi již zmiňovanými módy průběhu výkonu (sport, touring, déšť). Při vypnutí motoru a opětovném nastartování se aktivuje poslední zvolený režim. Zvuk dvouválcového véčka, který vychází výraznou, robustní a také hodně vysoko umístěnou koncovkou, je výrazný jako údery kladiva, hydraulická spojka se nechá ovládat dvěma prsty, a přitom je dobře dávkovatelná. Rychlosti zapadají velmi precizně, i když k řazení je třeba mírné síly.

Slunce svítí, teplota je na ideálních 21 stupních a na nás čekají stovky zatáček na horských silničkách. Nový model sem, nový model tam, na Dorsoduro ale není třeba si nějak zvykat. Dělá přesně a úplně přirozeně přesně to, co od něj člověk očekává. Lze ho vodit s použitím minimální síly, nastavený směr drží přesně a překlápění z náklonu do náklonu je velmi hravé. Brzda určená snad pro jeden prst s přesně definovaným tlakovým bodem se dávkuje hezky citlivě, přičemž je náběh brzdné síly pěkně lineární, také zadní brzda podporuje předek dobrou ovladatelností. Kdo umí dostatečně jemně pracovat se spojkou a zadní brzdou, může na dobře vyváženém podvozku projíždět zatáčky pěkným smykem. Tlumící elementy jsou sportovně tvrdě nastaveny a poskytují jasnou zpětnou vazbu, jejich nastavení pro lowspeed a highspeed tlumení jsou tak dobře oddělena, že vyžehlí veškeré nerovnosti na vozovce. S takovým podvozkem dobře koresponduje obutí do pneumatik Dunlop Sportmax Qualifier, které brzy začnou lákat pilota do hlubokých náklonů. Je lhostejno, jak nízko se v náklonu dostanete, podvozek zůstává stále nádherně neutrální. Tuhle lehkonohost, tuhle přirozenost jsme doposud znali jen u lehkých jednoválců supermoto, ale teď ji přináší i Dorsoduro – a to ve spojení se silným dvouválcem.

Kultivovaná sedmsetpadesátka – V2 – oplývá životní energií a za zdařilým podvozkem v ničem nezaostává. Běží velmi měkce, s krátkým sekundárním převodem a novým nastavením zatahuje na nižší rychlosti již od 2000 otáček, při vyšších rychlostních stupních pak od 3000 otáček, ale vždy bez cukání a velmi lineárně. Přesto je to její řízný charakter, který vykouzlí řidiči ve tváři úsměv, čím více ji vytáčíte, tím je radostnější. Přesto ji nepotřebujete vytáčet až k hranici 10 000 otáček, kde zasahuje omezovač, i pokud zařadíte o tisícovku dříve, táhne Dorsoduro na další rychlost dále stejně dobře. A jak táhne! Pocitově se nemusí stydět před žádným hypermotardem. Co oni zvládnou objemem a točivým momentem, to Dorsoduro lehce dožene otáčkami. Tahle agilní sedmpade přináší radost ze života na vysoké úrovni. Ve sportovním režimu je reakce na přidání plynu velmi přímá, motor sleduje sebemenší pohyb pravého zápěstí, proto musíte jednat velmi citlivě. V turistickém módu nemá motor méně výkonu, v reakci na plyn není žádné rušivé zpoždění, jednoduše jsou výkyvy výkonu a přechody pěkně uhlazeny, takže se Dorsoduro dá ovládat mnohem lehčeji a beze stresu. U druhé generace elektronické plynové rukojeti (ride by wire) se nastavení zdařilo výrazně lépe, než u dříve uvedené první generace, ale přesto není mapování v každé situaci úplně perfektní. Především ve sportovním módu, když řidič prudce přidá plyn a pak ho opět zavře, se stane, že motor (hlavně se středních otáčkách) ještě chvíli táhne dál. Ale ve srovnání s první generací systému je tento problém již výrazně menší.

Slunce, zatáčky a vůně jara. Po čem může ještě motorkářské srdce toužit? Snad jen aby si toho mohl člověk užívat o trochu déle. Je podivuhodné, že na úzkém a opravdu tvrdém hřbetu Dorsodura nepocítíte ani po dvou hodinách jízdy žádné nepříjemnosti. Člověk totiž nemusí na tomhle novém supermotu od Aprilie jenom řádit. S kultivovaným motorem a odpovídající pozicí těla lze příjemně probublávat krajinkami, na druhou stranu je díky ovladatelnému podvozku tenhle motard králem i ve městě. Bohužel pro větší výpravy je překážkou menší objem nádrže, mizivá ochrana proti větru a také minimální možnost upevnění zavazadel. Stejně tak je dobré předem rozvážit, na jak dlouhou trasu s sebou vezmete spolujezdce – Aprilia ale beztak dodává Dorsoduro jako jednomístný stroj, stupačky a madlo pro spolujezdce si již domontujete sami. Určitě je ale více než jen hračkou pro pokročilé jezdce, nekompromisním zábavným motocyklem. Díky moderní elektronice ji lze dostatečně zkrotit, takže i necvičení piloti s ní mohou dobře vycházet. Nejen ride by wire umožňuje omezení výkonu podle aktuálních podmínek, ale firma Aprilia nabízí i možnost seškrcení výkonu na úroveň 25 kW/34 k. Po získání dostatečných zkušeností a odpovídajícího řidičského oprávnění lze pak pouhou výměnou softwaru dosáhnout u motoru opět maximálního výkonu. A komu série nestačí a chce ve zlepšování pokračovat, má také prostor, fabrika nabízí různé lahůdky: tlumiče Öhlins, elegantní a moderní karbonové díly, lehká kovaná kola, ale na druhé straně i systém zavazadel.

Co ale chceme zvláště zdůraznit, je ono spojení dvou světů, které se tady perfektně podařilo, Dorsoduro oplývá ovladatelností singlu, a přitom nabízí výkon velkého dvouválce. A ke všemu za velmi přijatelnou cenu 225 000 Kč. Možná jde o nejveselejší nový motocykl této sezony. Kromě černé barvy, kterou Aprilia kdo ví proč použila pro uvedení na trh, se nabízí také v červené, která výrazně lépe ladí k jejímu ohnivému charakteru. Pak je tu ještě moderní bílá, ale to už je na kupcích, aby se rozhodli po svém.

 

 

 

 

 

Dodge Tomahawk

Dodge Tomahawk je jeden z konceptů motorek známé automobilky Dodge. Dokáže jet rychlostí až 300 mph a z 0 na 60 mph akceleruje za neuvěřitelných 2,5 sekundy. Pod sedadlem bručí obludný desetiválec z Vipera o objemu 8,3 litru a výkonem bezmála 500 koní. Ne nadarmo se mu říká Rychlá Smrt.